30+ a nový osobák pro Dana!

Je to už 9 let, kdy jsem chytil obrovského francouzského lysce těsně pod třicet, a stanovil si váhovou laťku hodně vysoko. V té době byla měřítka velikosti kaprů trochu jinde než dnes, a kdyby mi tenkrát někdo řekl, že si zvednu osobák na české státní vodě, tak se mu vysměju. Dnes je vše jinak a mně se to vážně povedlo. Navíc s rybou, která má opravdu dlouhý a zajímavý příběh, jehož jsem teď i já plnohodnotnou součástí. Poprvé jsem tuhle rybu viděl na fotce v roce 2013. Byl jsem z ní nadšený a toužil po tom ji ulovit. O rok později měl to štěstí kamarád Jarda Bárta aka Ary a já jsem měl radost, že jsem mohl být u toho. Nad ránem mě Jarda vzbudil s tím, že má obrovskou rybu, ale váha mu ukazuje error. Požádal mě, jestli bych vzal svoji váhu a pomohl mu. S nevelkým nadšením jsem vstal a šel. Když jsem však uviděl to zvíře v podložce, přestal jsem okamžitě litovat, že jsem spacák opustil. Váha ukázala 22,8 a kapr byl v neskutečné formě bez jediného zranění.


Ary a má vytoužená ryba v roce 2014

Od té doby to šlo s touto rybou pomalu z kopce. Natrefil i na kvázi kapraře, kteří nemají respekt k ulovené rybě, což je vidět na odřených skřelích. Jednu dobu byl i českým pseudorekordem, ale o tom raději ani psát nechci… Teď už ale k mému čerstvému příběhu...
V letošním roce jsem kaprům moc nedal. Byl jsem jen parkrát brzo z jara a potom na závodech na Balatonu. Nějak mě to poslední dobou moc nebaví. Kaprařů je sice mnohonásobně víc, ale úroveň kaprařiny šla rapidně dolů. Možná se pletu, a peru se spíš s osobním vyhořením, ale spousta mých kamarádů má podobný názor. Můj kaprařský barometr ale pořád funguje, a proto jsem se nedávno donutil jet k vodě. Všechno bylo, jak mělo a prostě nešlo jinak. K vodě jsem se dostal až po práci v pozdním odpoledni. Na břehu vládl nebývalý klid, a tak jsem si dokonce mohl vybrat místo, kam si sednu. Olovem jsem si prohodil dno a zaklipoval vlasec na tvrdších místech. Nastražil jsem waftersku 20 mm Pepper Squid, která je mojí oblíbenou nástrahou pro tuto vodu. Přestože nijak zvlášť nenadchne svojí vůní, výsledky jsou skvělé. V tomto případě platí, že méně je někdy více. Mám pocit, že větší kapři na hodně prochytávaných vodách negativně reagují na “převoněné” nástrahy, které však lahodí kaprařovu nosu. Po hodině dostávám záběr a po prvním výpadu mi je jasné, že je to velká ryba. Byla! Dokonce ta největší. Najednou musím rozdýchávat souboj a zároveň rybu, kterou mám v podběráku. Neskutečnej pocit! Trvalo chvíli, než jsem procitnul. Zaběhnul jsem do auta pro vážící sak, podložku, stativ a přitom jsem volal přítelkyni tu šťastnou novinu. Focení a hlavně vážení bylo opravdu náročné, ale v té euforii jsem si to strašně moc užil. Pro tento pocit vlastně chytám kapry!

Přeji si, aby se všichni chovali ohleduplně ke kaprům, a stejně tak i k ostatním lovcům.
Tak hodně štěstí u vody. Díky!

Dan Němec